Ihre Browserversion ist veraltet. Wir empfehlen, Ihren Browser auf die neueste Version zu aktualisieren.

Reemigration nach Nejdek _1945 (Tschechisch)

Veröffentlicht am 04.11.2016

Nejdek bei Karlsbad - Beitrag von Rudolf Braha

Reemigranti na Nejdecku

Následující příspěvek se věnuje otázce reemigrantů na Nejdecku, je časově ohraničen lety 1945 a 1948 a vychází jak z literatury, tak z archivních materiálůa svědectví pamětníků. Organizované osídlování pohraničí  zprostředně následovalo po „živelné fázi“, začátek je přisuzován na kraj podzimu 1945. Požadovaným cílem organizovaného přesídlení se měl stát přesun většího počtu obyvatel ze stejné lokality,aby se noví osídlenci ve skupinách lépe adaptovali na cizí poměry. Poněvadž do oblasti Nejdecka nepřicházelo již v „živelné fázi“ dostatečné množství Čechů, bylo reálné, že i další osídlení se může nést ve stejných intencích. Jednou z důležitých rolí při osídlování pohraničí sehráli repatrianti a reemigranti. Dne 31.července 1945 vyzvala oficiálně československá vláda zahraniční krajany, aby se navrátili do vlasti. Učinila se opatření, která jim přislíbila možnost stejného či podobného profesního uplatnění.

Samotný transfer mělo na starosti ministerstvo ochrany práce a sociální péče. Původně bylo zamýšleno se 150.000 reemigranty, s 200 tisíci Slováky a 600 tisíci repatrianty. Optimistické předpoklady se však nesplnily, a tak na sklonku roku 1947 žilo v Československu pouze 106 tisíc krajanů. K roku 1950 se početní stav reemigrantů zvýšil na 202 tisíc osob. Největší proud obyvatel – reemigrantů, jenž absolvoval svojí anabázi až na Nejdecko, pocházel z Horního Slezska

– z okolí Bedřichova Hradce a Petrovic.

První transport s asi 400 obyvateli z Bedřichova Hradce a okolí byl uvítán v Nových Hamrech dne 7.listopadu 1945. Prozatímní útočiště jim bylo poskytnuto v noclehárnách a různých ubytovnách. Bratr učitel Tomáš Coufal vzpomíná:

"Tam jsme reemigranty poprvé uviděli a uslyšeli. Jako bys viděl starou mojí maminku v prostých šatech, povětšině s černými šátky na hlavách, pohublé ale vlídné, dychtiv  a vděčné za Slovo Boží, které jsme jim přišli zvěstovat. Neměli svých starých českých biblí ani kancionálů, ti malí nám téměř už nerozuměli. (…) Jedinou píseň, kterou znali všichni, byla „Narodil se Kristus Pán“ a ta radostně hlaholila všemi síněmi restaurace.“

 

V dalších týdnech bylo zajišťováno zdejšími úřady potřebné ubytování a ošacení, neboť všechny nově příchozí bylo nutno někam nastěhovat a patřičně obléknout. Podle Coufalových záznamů se část nashromážděných zásob (šatstva, ložního prádla) po odsunutých Němcích vydávala přímo v kostele vždy v neděli. Další transporty směřovaly v nepravidelném časovém rozpětí v počtu 20 až 40 osob. V listopadu 1946 je hlášeno na Nejdecku 368 rodin s 1.064 osob. Nesmím zapomenout, že na Nejdecko se přistěhovali taktéž reemigranti z Jugoslávie, Rumunska, dále pak vídeňští a volyňští Češi a slovenští Maďaři.

Nový domov nacházeli Slezáci, jak byli nazýváni, hlavně v Šeftu (pozdější Hradecké), Pozorce, Suché a Fojtově, kde ponejvíce pracovali jako zemědělci. Ostatní, kteří neobdělávali půdu, našli zaměstnání v Nejdecké česárně vlny, v Kovolisu nebo v různých živnostech.

Nechme proto opět promluvit archivní záznamy: „Osidlovací komisí byly individuelně vyšetřeny poměry a rodiny zemědělské usídleny v zemědělských usedlostech a rodinám dělnickým vyhledáno zaměstnání. Situace je často velmi svízelná, neb tyto rodiny jsou roztrženy mnohde bez živitelů. Největší starost působí rodiny pozůstávající zatím z ženy s dvěma, třemi či více dětmi, často ve věku do 5 let.“

 

Uvádí se, že v listopadu 1945 žilo na Nejdecku 53 rodin zemědělců (z toho 42 z Horního Slezska). Slezáci se v mnohých případech museli vypořádat s obtížností českého jazyka, neboť čeština se ve staré domovině udržovala často jen v mluvené podobě. Kvůli chybějícím dovednostem probíhaly na nejdeckém okrese doučovací jazykové kursy. Podle zákona z roku 1946 jim bylo možné udělovat československé státní občanství. Případy byly řešeny Okresním národním výborem Nejdek jednotlivě. V lednu 1946 dosáhl nejdecký správní okres (Nejdecko a Hornoblatensko, okolí Přebuzi) 3.686 obyvatelů české,slovenské nebo jiné slovanské národnosti, v únoru 1947 již 8.600 přítomných (v tom 1.750 reemigrantů) a počátkem února 1948 se počet zdejších usedlíků zvýšil na 17.200 lidí (2.700 reemigrantů).

Výsledky počtu členů nejdeckého evangelického sboru kopírují vzrůstající tendenci počtu obyvatel, jak o tom svědčí následující statistika. Na sklonku roku 1946 měl Nejdek (tehdy ještě s kazatelskou stanicí Chodov) na 1.270 členů, v roce 1947 již 3.700 a o dva roky později už necelé čtyři tisíce. Je třeba zmínit, že velký dík za péči o reemigranty patří faráři Jelínkovi, kurátorovi Coufalovi a Václavu Uhlíkovi, jehož činnost ve sboru byla významná i po odchodu těchto dvou bratrů na začátku 50. let. Zažily se radostné chvíle, když se začaly shromažďovat mladší ročníky věřících. Po počátečních neúspěších se podařilo v bytě bratra učitele Coufala v Karlovarské ulici konat modlitby.

„Kromě domácích přišli pouze dva z reemigrantů, a modlili se německy, česky prý jim to je za těžko. A příští neděli přišli jen dva. Ale opět jsme si řekli, kdož by pohrdal dnem malých začátků? A vytrvali jsme, Pán nám přidával na každý den nové a nové duše, že jsme museli vysadit dveře, aby bylo slyšet i na schodiště a v ložnici. Bývalo u nás natisknuto i přes100 osob, a napodiv mezi nimi i mládež. A tož jsme začali s nacvičováním nových písní. A tento úkol připadl na mne. ´Tatínku, což neslyšíte, že to zpívají falešně? ´ pravil mi 16letý syn. Ne, já to neslyšel, já slyšel jen, jak zpívají plni radosti plni chuti do zpěvu, ale rád jsem mu postupně nácvik těžších písní přenechával  a jak nám plesalo srdce, když jsme uslyšeli v kostele poprvé čtyřhlasý sbor zpívat  píseň ´200´ ze zpěvníku ´Nebeský Králi náš, života kníže, věrnost svých srdcí ti slibujeme´, tu nejen že se mnohým zarosily oči, ale naše obavy, že nejdecký sbor vymře, se začínaly rozplývat. A mládeže přibývalo, čím krásnějším písním se učila. A při zájezdech sklízeli naši zpěváci nelíčenou, upřímnou lásku, neboť zpívali nejen hlasem, ale především srdcem.“

Dále bych se věnoval dobovým hodnocením role reemigrantů, neboť podle mého názoru velmi dobře vystihují v konkrétním případě to, co bylo naznačeno v předchozích větách. Začněme zprávou úředníka Okresního národního výboru v Nejdku:

„Reemigrační živel představuje na Nejdecku roku 1947 27 % všeho slovanského obyvatelstva okresu a jest vysoce oceňovaným faktorem našeho hospodářského života. Tomuto příznivému hodnocení pracovních výkonů a poměrně hladkému začlenění reemigrantů do našeho společenského, hospodářského i kulturního života předcházelo údobí charakterizované ze strany Čechů zpočátku nedůvěrou, podezíráním, částečnou lhostejností k jejich akutním sociálním potřebám, přezíráním i podceňováním. Bylo jim vytrpěti v novém pracovním působišti mnohá příkoří, jejichž příčiny spočívaly často v nesplněných žádostech o slušné  ubytování, v přidělování podřadnějšího zaměstnání, v oddalování nevyhnutelně potřebných sociálních výpomocí, v odstrkování při rozdělování konfiskovaného majetku. Za těchto mnohdy nepříznivých okolností nebylo divu, že se v řadách reemigrantů našli jedinci, kteří vyslovili přání odejíti z nové vlasti.Se vší odpovědností před veřejností

prohlašuji s uznáním i vděčnost, že naši  reemigranti své odhodlání vtělují kupodivu rychle ve skutek a že dnes již představují vrstvu národa, na níž pohlížíme s netajeným obdivem a hrdostí – ve všech průmyslových závodech druží se jejich práce k nejlepším pracovním výkonům.  Patří mezi zemědělce s nejlépe vyvinutým smyslem pro plnění dodávek. Reemigrant byl prvním Čechem, jenž byl v roce 1946 veřejně vyznamenán v národní soutěži ve výstavbě republiky na Nejdecku.“

Ředitel nejdecké školy poznamenává:

„Vcelku se o dětech reemigrantů možno vyslovit pochvalně, zvláště pokud se týče píle a smyslu pro kázeň. Stále se ještě jeví neúplná znalost českého jazyka a ta jim brání dosáhnouti výsledků, jež by byly úměrné jejich píli.“

Na samotný závěr je nutno říci, že reemigranti z Horního Slezska se nezanedbatelnou měrou podíleli na životě v obcích a městech Nejdecka. Nelzeopominout jejich činnost a vůbec početnost, ve které přišli na západ Čech. Našlinový domov, vyrůstali zde, byli vnitřně svázáni s evangelickým sborem. Za topochopitelně patří velkorysý dík i našemu Pánu.

Cookie-Regelung

Diese Website verwendet Cookies, zum Speichern von Informationen auf Ihrem Computer.

Stimmen Sie dem zu?