Ihre Browserversion ist veraltet. Wir empfehlen, Ihren Browser auf die neueste Version zu aktualisieren.

Neuer Beitragstitel

Veröffentlicht am 07.11.2016
Ganzen Eintrag lesen »

Vaclav und Jan Mundil_Erste Mundils nach Zelow

Veröffentlicht am 04.11.2016

Franz Mundil.  - Der Vater

Franz wurde 1771 geboren. Sein Geburtsort war vermutlich Hussinetz.

 Er heiratete Marie Teresa Slavikova (Slawik) geb.am 3.9.1775 in Groß Friedrichstabor. Sie war die Tochter von Jan Slawik und Theresa Matuschek.

Vermutlich lebten sie einige Zeit in Erdmannsdorf. In dem Vertrag zur Gründung von Zelow aus dem Jahr 1802 wurde er als Richter geführt. Von den Brüdern Matej, Franz, Jan und Vaclav Mundil sind jedoch nur Jan und Vaclav nach Zelow gezogen.

 

Jan Mundil.

Jan wurde 1770 geboren. Sein Geburtsort war vermutlich Hussinetz.  Er heiratete Anna Prochazka geb.am 1777 .Sie hatten gemeinsam eine Tochter die Anna Mundil geb. 1796 in Erdmannsdorf. + 1864 in Zelow.

Der Jan ist kurz nach dem Umzug bzw. während des Umzuges nach Zelow um 1804 gestorben. .

 

Vaclav Mundil.

Vaclav wurde 1776 in Erdmannsdorf geboren und 1831 in Zelow gestorben.  Er heiratete Anna Marie Jirsak geb.am 1772 in Sophienthal. Sie starb 1846 in Zelow.

Gemeinsam hatten sie 9 Kinder. 

Ganzen Eintrag lesen »

Brücke nach Zelow_ Beitrag von Carsten Iwan (Deutsch)

Veröffentlicht am 04.11.2016

Groß Friedrichs-Tabor, die Brücke von Hussinetz nach Zelow

 

Persönliche Bemerkungen

Ich bin Nachkomme der böhmischen Brüderfamilien Isop, Jünterka,Korsinek, Neumann , Novak, Newetscheral, Stastek, Stary, Tessars und Tscherny aus der evangelisch-reformierten Kirchgemeinde Groß Friedrichs-Tabor in Schlesien.

 

Im Jahr 1749 gründeten die böhmischen Brüder aus Hussinetz kommend die Orte Tabor, der auch Groß Friedrichs-Tabor genannt wurde und Ziska, der auch Klein Friedrichs-Tabor genannt wurde im Bladowitzer Forst unweit der kleinen Stadt Bralin. Die Gründung erfolgte auf Land des Herzog Johann Biron von Curland. Johann Biron von Curland war zu dieser Zeit im russischen Zarenreich in Ungnade gefallen und seine Güter in Deutschland wurden vom Preussischen König Friedrich verwaltet.

W.Blanisky schreibt in seinem Brief im Jahr 1752, dass die böhmischen Kolonien von Tabor und Ziska die Folge der Gründung der Kolonie Hussitz waren:

„ Diese Gelder sind ordentlich besorget worden. Die Gemeine baute vornehmlich aus denselben Ihre Colonie bei Strehlen, unter dem Namen Hussinets an; Friedrichs=Tabor, Ziska und die übrigen Königlich-Preußischen Etablissements waren bald eine Folge dieser angelegten Gemeine."

Der Ort Ziska=Klein Friedrichs-Tabor wurde nach dem bedeutendsten Heerführer der Hussiten „Jan Zizka von Trocno" benannt und Tabor= Groß Friedrichs-Tabor nach der Ursprungsstadt der Hussitenbewegung in Böhmen „Tabor". Tabor und Ziska waren mitten im Wald gelegen und weitentfernt von größeren Städten. In beiden Kolonien herrschte vollständige Glaubensfreiheit. Das hatte zur Folge, dass neben der böhmischen Brüdergemeinde der reformierten Christen viele andere Sekten versuchten an Einfluss zu gewinnen. Dies führte zur Spaltung der Kolonisten untereinander.

 

Joseph Franzkowski schildert als deutscher Chronist aus der Sicht von Groß Wartenberg die Verhältnisse in den Kolonien um Groß Friedrichs-Tabor .

Die Unruhen in Glaubensangelegenheiten dauerten von 1749 bis Ende Juli 1771, also mehr als 20 Jahre. Erst dem aus Hussinetz kommenden Daniel Ernst Zimmermann gelang es den Glaubens-Frieden herzustellen. Nach dem dann Ruhe eingezogen war, verstärkten sich auch wieder die Wanderungsbewegungen zwischen Hussinetz und den Kolonien um Groß Friedrichs-Tabor.

Im Ortsfamilienbuch Groß Friedrichs-Tabor habe ich etwas mehr als 163 Familienereignisse erfasst an denen Personen aus Hussinetz beteiligt sind. Diese Ereignisse finden vornehmlich zwischen 1770 und 1800 statt.

Nach 1800 sind es vor allem administrative Kontakte, die den Lehrbetrieb der Schulen im Ort Groß Friedrichs-Tabor und im Ort Tschermin (3 Kolonie von Tabor) sowie den Betrieb der reformierten Kirche von Groß Friedrichs-Tabor betreffen. Im Laufe der Zeit sind etwa 150 Personen von Hussinetz nach Tabor und zum Teil dann weiter nach Zelow gekommen. Allerdings waren die Kontakte nach 1800 nur noch vereinzelt.

 

Von Groß Friedrichs-Tabor nach Zelow

Als dann Frieden in das religiöse Leben in Groß Friedrichs – Tabor eingezogen war begann auch der polnische/deutsche reformierte Adel die Kirche der Böhmischen Brüder in Tabor zu nutzen. Ursache dafür war, dass die reformierten Adeligen in der evangelisch-lutherischen Kirche in Groß Wartenberg(ca. 15 Kilometer von Tabor) nicht mehr gelitten waren.

Zu den adeligen Familien gehörten die von Prittwitz, von Lipnic, von Zedlitz und andere. Die Mitnutzung der Kirche durch den Adel trug zur Verbesserung der finanziellen Situation der Kirche in Tabor bei.

Die Nutzung durch den polnisch/deutschen reformierten Adel dauerte etwa bis 1800 an. Um 1800 übernahm Gustav Calixt Biron von Curland das Erbe der Freien Standesherrschaft Groß Wartenberg von seinem Großvater Johann Biron Herzog von Curland. Zur Erbschaft gehörten auch die Dörfer der Böhmischen Brüder Groß Friedrichs (Alt) Tabor, Klein Friedrichs (Zizka) Tabor und Tschermin .

Gustav Calixt Biron von Curland war wohl selbst ein Anhänger der reformierten Konfession, so dass der reformierte Adel ins Schloss nach Groß Wartenberg zurückkehrte. Während die konfessionellen Dinge sich positiv entwickelt hatten, sah es mit der wirtschaftlichen Situation nicht so gut aus.

Die böhmischen Dörfer lagen mitten im Wald mit schlechter Infrastruktur und unmittelbar an der Grenze zu Posen. Der Boden den die Siedler bewirtschaftet war äußerst karg. Das Dorf Tschermin, das nicht von der Steuer befreit war konnte teilweise keine Steuern zahlen. Die meisten der böhmischen Siedler waren von Beruf Weber. Aber für die Waren der Weber gab es in und um Tabor keine Märkte.

So entschloss sich ein Teil der Familien nach Russisch- Polen umzusiedeln. Der russische Zar warb aktiv um deutsche und böhmische Weber, um diese in Russisch-Polen anzusiedeln. Mit Unterstützung von Alexander Petrozelin de Korwin , einem evangelisch-reformierten Adeligen, aus Danzig verhandelten die Siedler aus der Umgebung von Tabor den Kauf eines geeigneten Gebietes.

Man entschied sich zum Kauf des verkommenen Gutes Zelow bei Lodz, dass sich 100 Kilometer nordöstlich von Groß Friedrichs Tabor befand.

Am 21.12.1802 wurde in Tschermin bei Tabor der Kaufvertrag mit dem bisherigen Besitzer, Josef Schwizinski, unterschrieben.

Es wurde ein Verkaufsbetrag in Höhe von 25.666 preußischen Talern (= 154.000 polnische  Zloty.

 

Dazu gehörten unter anderen:

Matys, Kulhany, Jelinek, Korsinek, Buresch, Nementschek, Heitmanek, Pospischil, Polatschek, Provasnik, Mundil, Vacek, Jirsak, Martinez, Stehlik und Slama.

 

Zwischen 1803 und 1817 wurden die Böhmischen Brüder in Zelow von den Pastoren aus Hussinetz und Tabor betreut. Ab 1817 hatte Zelow einen eigenen Pfarrer. Im Jahr 1818 kam eine weitere Gruppe von Siedler aus dem Gebiet Groß Friedrichs-Tabor nach Zelow. Diese Gruppe siedelte in den Dörfern Kucow und Belchatow . Die Gemeinde Zelow ist eine Gründung von Groß Friedrichs-

Tabor.

Von 1803 bis 1927 sind 1.604 Personen in den  Kirchenbüchern der reformierten Kirchen von Groß Friedrichs Tabor enthalten, die von Tabor nach Zelow gezogen sind beziehungsweise mit diesen Personen verwandt sind.

Ich habe Personen aus 59 Familien gezählt. Diese Familien habe ich in der Abschrift des Kirchenbuches der evangelisch- reformierten Kirche von Zelow 1800-1927 (14) entnommen.

 

Es handelt sich dabei um die Familien:

Appl, Blasius, Buresch, Heitmanek, Hoffmann, Howorka, Jelinek, Jirsak, Kimmer, Korsinek, Kedaj (Gedai), Koutecky, Kulhanek, Kulhavy, Ladislaw(Latislav), Lelek, Maly, Matys (Matis), Martinez, Matejka, Moses, Müller, Mundil, Neumann, Nowak (Novak), Petrak, Polatschek(Polaczek), Pospischil, Prowasnik, Pytlitsceh(Pytliczek), Reichert, Schebesta, Schreiber,Slama, Smolny, Stara, Stehlik, Stejskal, Stranek, Strnad, Strelec (alias Matys), Suk, Swoboda, Sterik,

Scheidar, Taraba, Tesar, Tomesch, Tuschek, Twardy, Unger, Walta(Valta), Veverka (Wewerka), Witek (Viczek), Werner und Zounar.

 

Nach dem 1.Weltkrieg wurde Zelow wieder Teil despolnischen Staates. Zu diesem Zeitpunkt zog ein erheblicher Teil der Gemeinde Mitglieder nach Deutschland und nach Böhmen.

Ebenso verließen nach dem 2. Weltkrieg eine große Anzahlvon Menschen die Gemeinde Zelow.

Dennoch ist die evangelisch-reformierte Gemeinde von Zelow im Jahr 2012 mit 500 Mitgliedern die zweitgrößte Gemeinde in Polen.

 

Ohne Tabor kein Zelow der Böhmischen Brüder!

Hussinetz-Tabor-Zelow 3 Stationen eines Weges!

Ganzen Eintrag lesen »

Evang. Kirche in Zelow in 1862 (Polnisch)

Veröffentlicht am 04.11.2016
Ganzen Eintrag lesen »

Zelow - Historie von J.Tomes (Tschechisch)

Veröffentlicht am 03.11.2016

 

J A K  P Ř I Š L I  Č E Š I  D O  Z E L O V A

Jan M. Tomeš

Po nešťastné bitvě bělohorské 8. listopadu roku 1620 čeští protestanté nuceni byli odcházeti do vyhnanství. Počítáme dvojí vyhnanství Jednoty bratrské z Čech a Moravy. Když po válce šmalkaldské nastaly Jednotě bratrské poměry velice neutěšené, jedna část její kroky své obrátila v létech 1547-1548 do vyhnanství, hlavní stěhování se českých evangelíků nastalo však po pohromě bělohorské, prvně v letech 1627-1628. Jedni šli z donucení, druzí dobrovolně. Chopili se hole poutnické, poněvadž své náboženské přesvědčení a vyznání sobě více a výše cenili, než prospěch, jehož by se jim bylo ve vlasti dostalo, za cenu zřeknutí se vyznání svého. První vystěhovalci Jednoty bratrské splynuli dle všeho s evangelíky reformovanými v Polsku a také sněmeckými evangelíky v německých zemích. Teprve vystěhovalci pro víru v první polovici 18. století založili samostatné kolonie české, ve kterých delší dobu udrželi vyznání Bratří českých. Později spojili se s vyznáním evangelicko-reformovaným, ale národnost částečně zachovali si po dnešní dobu. Hlavní osady založené Čechy ve Slezsku jsou následující: u Střelína v letech 1749-1764 založeny Husinec, Poděbrady - Dolní, Horní a Střední; u Bralína v témž čase založeny Bedřichův (Velký) Tábor, Čermín a Malý Tábor; u Opolí pak v letech 1752-1832 založeny Bedřichův Hradec, Petrův Hradec, Lubín a Vilémův Hradec. Z osad Velký Tábor, Malý Tábor a Čermín založena byla v roku 1802 kolonie Zelov v Polsku.

 

Dle nejstarších záznamů v jazyce českém, osazení Zelova stalo se tímto způsobem: Dne 15. listopadu 1802 procházel Čermínem pan Alexander Petrozelin de Korwin, který byl tamnějším rychtářem Václavem Pytlíčkem požádán na obecní úřad, kdež byli shromážděni někteří osadníci z Čermína a Tábora, kteří vyjádřili touhu zakoupiti velkostatek v Polsku. Po společném dohodnutí mezi sebou, osadníci uzavřeli s jmenovaným A. Petrozelinem smlouvu v Čermíně dne 20. listopadu roku 1802, kterou on byl zplnomocněn, jejich jménem jednati ve  věci koupě velkostatku Zelov v Polsku od pana Josefa Swidziňského. Poněvadž A. Petrozelin byl vyznání reformovaného a přál si míti podíl v Zelově, jako náhradu za prostřednictví v koupi, zavázali se kupující uděliti mu místo v obci v ceně sedmset padesát tolarů, volné ode všech daní, kromě daní královských. Ke smlouvě této přistoupili ještě někteří kolonisté z Bachovic, Erdmansdorfu, Sofienthalu, Husince a Prostředních Poděbrad.

Příjmení kolonistů, podepsaných na smlouvě, vyskytují se následující:

Matys, Kulhánek, Jelínek, Kořínek, Bureš, Němeček, Hejtmánek, Pospíšil, Poláček, Sláma, Provazník, Mundil, Vacek, Vrána, Šára, Jersák, Stehlík, Martinec, Novák, Stříbrný atd.

Dne 21. prosince 1802 uzavřena byla kupní smlouva v Zelově, dle níž velkostatek Zelov s rolemi, lesy, loukami, stavbami panskými i vesnickými i se všemi příslušnými právy přechází v majetek kupujících a sice za sumu 25 666 2/3 tolarů pruských, čili zlatých polských 154 000. Obn s ten vyplacen musel býti z polovice zlatem, ostatní pruskými tolary a polskými zlatými. Poddaní lidé ze Zelova byli přesídleni na jiné velkostatky pana Swidziňského, ale všechno na podzim zaseté obilí na polích zelovských, měli právo skliditi bez jakékoliv náhrady z jejich strany. Dne 20. června roku 1803, vyplacena byla poslední částka dluhu za Zelov. V ten den, sešli se sousedé v pivovaře, kdež kvůli předejití nepořádkům, vybrali ze sebe tří starších, do té doby, než obdrží pravého rychtáře. Staršími byli zvoleni Matěj Lukášek z obce Lubinské, Fridrich Provazník z Tábora a Jan Veselovský z Bachovic. Dne 1. dubna roku 1803 odbyl se první křest od přibytí Bratří českých (neboť tak se sami jmenovali) do Zelova. Nemajíce vlastního duchovního, obraceli se se křty a oddavkami ke kněžím římsko-katolickým v blízkosti se nalézajícím. K vysluhování Večeře Páně a k vykonání konfirmace, přijížděli k nim  uchovní jejich vyznání ze Slezska, jak se to vidí z církevních matrik obce Zelova. V lednu a únoru roku 1808 nacházíme poznámky o vykonaných služebnostech skrze Jakoba Stettiniusa, faráře v Bedřichově Hradci a administrátora v Táboře. Další návštěvy jsou zaznamenány až v červenci roku 1811, kdy konfimace mládeže zelovské konána byla skrze Tomáše Kovatsche, faráře církve evangelické reformované v Táboře. Tentýž navštívil Zelov ještě v prosinci 1814. Od roku 1817 sloužil církvi zelovské první vlastní farář Jan Fabry, až do své smrti. O jeho pohřbu je zaznamenáno toto: Roku 1819 dne 26. února pohřben jest dvojíctihodný pán Jan Fabry, duchovní pastýř církve zdejší, kterýžto dne 24. t.m. na souchotiny dokonal a věk svůj přivedl asi okolo 70ti let. Nebylo tu přítomného kněze, až právě při hrobě kněz z Lobudic, místo požádaného pana probošta z Bučku, poděkování učinil.

Po faráři Janu Fabrym, duchovním od listopadu 1819, byl farář Alexander Glowacki, poslaný do Zelova Karlem Diehlem, generálním seniorem a superintendentem sborů evangelických reformovaných v Království polském. Za dob faráře Glowackého vystaven a posvěcen byl chrám Páně. Se stavbou započato 12. července roku 1821 a účelu svému odevzdán dne 3. července roku 1825. Peněžní prostředky na stavbu chrámu Páně sbírali tehdejší starší sboru zároveň s učitelem zelovským v osadách výše jmenovaných na Střelínsku, Bralínsku a Opolsku. Rovněž za sbírkami chodili po zemích Krakovské, Sandoměřské a jiných, kde se nacházely sbory vyznání evangelického. František Světnička odebral se až do Čech a na Moravu za tímtéž účelem. V roce 1830 ukončená byla stavba fary. Do té doby faráři bydleli v domě určeném pro školu. V druhé polovině toho domu konala se nedělní shromáždění a vyučování mládeže. Farářem Glowackim počínaje, služebnosti chrámové a zápisy matrikální vedeny byly v jazyku polském. Tento farář sloužil sboru zelovskému od roku 1819 do 1830, načež na žádost staršovstva byl odvolán a nastoupil farář Jan Moses, který pracoval zde do své smrti. Po čtyřicet let sloužil zdejším Čechům v jazyce polském. Lidé mluvili s ním česky, on odpovídal polsky. Že mu to bylo přehlíženo, dá se vysvětliti autoritou, které se těšil. Dalšími duchovními pastýři zelovského sboru reformovaného byli: Hugo Šikora z Pruského Slezska v letech 1871-1887, Adolf Szefer 1887-1890, Bedřich Jelen jako administrátor 1890-1895, Adolf Garszynski 1895-1899, Stefan Skierski 1901-1908, Bohumil Radechovský 1909-1919, Tomasz Tosio 1919, Vilém Fibich 1921-1930, Otton Piasecki 1930-1934.

Češi přišli do Zelova jako rolníci, soukeníci a pláteníci a těmto svým povoláním zůstali vcelku věrni. Nedobré věci způsobil v Zelově alkohol. Mnozí sedláci propili své majetky v hospodách. Duchovní správcové nebyli vždycky dobrými pastýři duší lidských. Jak mnoho záleží na vůdci sboru viděli jsme v letech 1909-1919, když následkem církevní kázně a příkladné pastýřské péče sbor vynikal mravností a duchovním životem nad ostatní doby své existence. V druhé polovici 19. století vnikli do Zelova baptisté, kteří sice přičinili se o zduchovnění života i v církvi reformované, ale na druhé straně vznik nové církve způsobil napětí v obci. Totéž možno říci o denominaci svobodně-reformované. Podle sčítání lidu z roku 1931 celá obec (gmina) zelovská čítá 9 454 obyvatel, k církvi evangelické reformované patří 3 350 členů, k baptistické 400.

(Psáno v roce 1933)

Ganzen Eintrag lesen »

Vertrag nach Zelow 1802 (Franz, Mathias, Jan Mundil) Nach Zelow sind nur Jan und Vaclav gegangen.

Bildergalerie_Zelow

Cookie-Regelung

Diese Website verwendet Cookies, zum Speichern von Informationen auf Ihrem Computer.

Stimmen Sie dem zu?